Vypněte toho autocenzora!

Co je nejjednodušší a nejúčinnější způsob jak zabít jakoukoli myšlenku? Říct: "To není možné" nebo "To nepůjde".

Představte si, že máte v práci společně s kolegy vyřešit nějaký problém. Jak tak o tom diskutujete, dostanete úžasný a originální nápad, co by se s tím dalo udělat. Sotva ho však vyslovíte nahlas, někdo z kolegů řekne: "No, to určitě nepůjde, protože ...", a dodá nějaké "rozumné" důvody, proč váš nápad není možné realizovat. Vaše skvělá myšlenka je pryč a už se k ní nikdy nevrátíte.

Podobné to je, když řešímě změnu své práce či kariéry - jen s tím rozdílem, že největšími "zabijáky" svých vlastních nápadů jsme my sami.

Nejčastější důvod, proč se lidé cítí "uvíznutí" v pracovní rutině, je ten, že nevědí, co jiného by měli dělat. Alespoň to často říkají. Skutečnost je ta, že - na nějaké podvědomé úrovni - ve skutečnosti víme, co bychom opravdu chtěli dělat. Objevuje se to v našich snech, ve fantaziích, v našich "co by kdyby ..." myšlenkách, probleskuje to v okamžicích, kdy zažíváme stav "flow". Jenže v tom zafunguje náš autocenzor. Řekneme si, že to není možné, nebo spíš že to není možné pro nás. A tak děláme dál to, co jsme dělali dosud, cítíme se frustrovaní a nešťastní, a přemýšlíme, jestli někdy vůbec přijdeme na ten pravý nápad, co bychom vlastně měli dělat. A v průběhu té doby náš "vnitřní sabotér" dál cenzuruje a zavrhuje další a další potenciální možnosti.

Několik příkladů, jak náš  "vnitřní sabotér" funguje v praxi, co nám říká:

• Opravdu by se mi líbilo dělat ..., ale musel bych začít úplně od začátku a to si nemůžu dovolit.
• Bylo by skvělé pracovat jako ..., ale to je jen pro lidi, kteří už mají v tomhle oboru zkušenosti / kontakty /  známosti ..., takže nic pro mě.
• Můj sen by byl dělat ..., ale v tomhle oboru je už velká konkurence a není možné se jako začátečník prosadit.
• Chtěl bych se postavit na vlastní nohy a začít s vlastním podnikáním v ...., ale nemám na to potřebné finance.
• Abych mohl dělat ..., musel bych absolvovat dvouletý výcvik, a na to nemám čas.
• Bylo by krásné pracovat v ..., ale neexistuje žádný způsob, jak toho dosáhnout.

Opravdu neexistuje žádný způsob? Je to pravda? Nebo jsou to jen naše domněnky a předpoklady? Nebo strach? Nebo nedostatek informací?

Co kdyby to ve skutečnosti bylo trochu jinak? Co kdyby zkušenosti a známosti byly sice důležité, ale ne rozhodující? Co kdyby ve vysněné oblasti bylo těžké prosadit se, ale nebylo to nemožné? Co kdyby šlo začít v malém, s nízkými náklady? Co kdyby bylo možné absolvovat potřebné vzdělání o víkendech? Co kdyby ...?

Vypněte na chvíli svého autocenzora. Alespoň na chvíli ignorujte tu propast mezi tím, kde byste chtěli být, a kde jste teď. Dejte dohromady své nápady a sny a zkuste na nich popracovat, jako kdyby byly uskutečnitelné. Jak by to vypadalo, kdyby to bylo možné? Jak by postupoval člověk, který by byl opravdu pevně rozhodnutý takového cíle dosáhnout? S čím by začal? Co by byl ten první krok, který povede k dalším krokům?

Často se bojíme jít do nejistoty, do rizika. Ale co když tím největším rizikem je, že budeme dělat to, co děláme teď, po celý zbytek svého života?

Podařilo se vám někdy překonat svého autocenzora?

Jak jste to dokázali?

Napište svůj příspěvek do diskuse!